Povodeň na frýdlantsku

aneb jak jsem prožila narozky

Sobota 7.8.2010 - den povodně

Probouzím se s vědomím, že dneska odpoledne přijede část rodiny z Heřmanic na návštěvu. Mamča bude dělat pro mě dort, tak pojedem na nákup. Cestou vyložíme ségru na brigádu a nabereme Martina. Ještě že se před tím hrozným deštěm schoval do kavárny. Posílám mamču napřed a jdu jí koupit kytku - není nic hezčího, než překvapený výraz maminky, která dostane kytku k vašim narozeninám. Na mamčinu otázku "co chceš k narozeninám" odpovídám, že nevím. Následně sahám po půlkilové nugetě, páč tu už jsme doma dlouho neměli :) 
Po příjezdu k našemu paneláku vidím u popelnice pána s takovou tou pevnou žlutou pláštěnkou. Už vím, co chci k narozeninám! Holinky!!! 
Za mohutného deště se přesouváme z auta domů. Před obědem volá babička, že dnes odpoledne nedorazí, protože je všude kolem nich voda a nedostanou se nikam ven z domu, natož do Liberce. Obratem jsme volali i tetě, která měla s rodinou odjet dnes na dovolenou. Voda už jim zatopila z poloviny spodní patro, kde mám druhé prarodiče. 
Situace se zhoršuje. Nejen, že jsem už smířená s tím, že dort budeme muset sníst doma sami, ale míří k nám kamarád, který se už vlakem nemůže dostat domů - do Filipovky.
Sledujeme on-line vysílání a shromažďujeme informace. V televizi je stále jen Chrastava. No to je jasný, když je to jediná zatopená obec na severu, kam se dá relativně dostat po silnici... Odpoledne už padá ve Frýdlantě lávka, strhávají se mosty v Raspenavě, ale i v Heřmanicích. Babička má vodu 20 cm od stropu. Stěhují se do patra k tetě. Nemůžeme nic, jen se modlit a sledovat info. Otevíráme lahev bílého...

Neděle 8.8.2010 - narozky, den první

Docela paradoxně slyším místo pozdravu na dobré ráno "všechno nejlepší k narozeninám". Dneska je mi z toho celkem blivno...
Rodiče se vydávají na vlastní pěst přes zaplavený Mníšek do Heřmanic. Babička s dědou jsou v domě sami a kdo ví, jestli se k nim už někdo dostal. V Heřmanicích nejde elektřina, neteče voda z kohoutků. "Dospěláci" tedy vyrazili na sever razit cestu a my zatím zůstáváme doma. Rozložili jsme si v kuchyni všechny notebooky a sledujeme zpravodajství. Mamča posílá MMSky ze zaplavených Heřmanic a my je zveřejňujeme na webu. Fungujeme jako informační tým. Jedna Martinova fotka byla vybrána i ve vysílání čt24. Aktuálních fotek je mnoho. Už teď je jasné, že mši svatou dneska nestihneme...

Před polednem se vydáváme nakoupit potřebné věci do Heřmanic. Elektrika místy funguje, pitná voda je k dostání na obecním úřadě. Teď jen sehnat holiny, rukavice, košťata a pečivo. Sehnat holiny byl v neděli téměř nadlidský úkol. Vše je vykoupeno, dodavatelé přivážejí nové dodávky v intervalech téměř dvou hodin a to ne všude. Ve 14 hodin konečně vyrážíme do Heřmanic.

Zhruba v 15 hod. parkujeme u heřmanického hřbitova. Do vesnice se nedostaneme, protože prakticky neexistuje jediný funkční most. Musíme pěšky. Dělíme se na dvě party. Ségra s Toníkem jdou k babičce, co bydlí téměř u hranic a já s Martinem vyrážíme k tetě. Most je na jedné straně utržený. Chodí se přes lávku - 30 cm prkno. Z altánu, garáže a zahrady vůbec nezbylo skoro nic. Cesta za plotem neexistuje. Pietně zůstala jen branka a cestička před a za ní. Paradox. V přízemí je zhruba třicet cenťáků bahna. Kluci se chopili lopat, odhazují a odvážejí. My vynášíme nádobí z kuchyně a oplachujeme jej z toho nejhoršího bahna v potoce, no, vlastně v těch potůčcích, co protékají po zahradě. Babička má všechno oblečení mokré, většinu od bláta. Je to až tragický, kolik věcí za ta léta nashromáždila v bytě a kolik jich chce ještě zachránit...

Hromadí se mokrý a zpuchřelý nábytek před domem, zabahněná elektronika, rozbyté sklo, bláto. Není to kam dát. Mosty nefungují, těžká technika se sem nedostane. Nebýt hasičů, házíme bahno ještě týden. Díky funkčnímu čerpadlu se dá vystříkat jedna celá místnost a spláchnout zbytky bláta z chodby do kanálů.

Stále přes pozemek proudí desítky hasičů a sousedů, kteří jsou tak nějak "v suchu". Právě přes sousedy máme info, že strejda je v pořádku a oba jeho psi přežili. Tak. Tím pádem je celá rodina živá a zdravá. Uf. Procházím Heřmanicemi. Je to tu jako po válce. Slzy jsem udržela až k druhý babičce, kde jsem to už vážně nezvládla zadržet.

Odjíždíme večer. Začíná se stmívat. Potkáváme konvoj policejních aut, který míří do Heřmanic. Díky Bohu. Po příjezdu domů ihned dáváme do pračky nějaký babiččiny věci. Vyjde to na dvě pračky. Jen to určitě do rána neuschne.

Pondělí 9.8.2010 - den druhý

Jako včera, přijíždíme z Liberce. Dnes už před polednem! Sehnali jsme holinky! Jede s námi náš kamarád Gisan, původem z Egypta. Při příjezdu ke hřbitovu nás zastavují strážníci. Paráda. Hlídají to tu. Parkujeme opět u hřbitova. Všude je co dělat. Bláto je v desítkách sklepů. V Heřmanicích se to čím dál víc hemží hasiči, přijeli i zdravotníci. Mosty stále nejsou. Techniku poskytují sousedé, kteří ji nemají zaplavenou. Naštěstí stále na úřadě přibývá košťat, lopat, desinfekcí, hadrů, rukavic i oblečení. Jen boty. Boty nám tu chybí. Na obloze se objevují vrtulníky.

Úterý 10.8.2010 - den třetí

Krize. U tety v bytě je teď prakticky 6 lidí + nějaký zachráněný věci. Jestli se tam ještě něco odnese, tak se tam nehnou. Umyté věci se odnášejí do vyklizeného chlívka, kde bývaly kozy. Zachránila se i fotoalba, ale jak to s nimi dopadne...

Na mostě se vytvořil oheň, kde se pálí dřevěný nábytek a popadané stromy. Snad most vydrží. Bagr si upravil příjezd na naší zahradu, přijíždí náklaďák s kontainerem. Konečně se začíná vyklízet ten binec před domem. Jezírka na zahradě vysychají. 
Do Heřmanic proudí další hasiči. Přicházejí dobrovolníci. To je dobře. Nám už síly ubývají. 
Dobrovolníci se stávají v některých případech sponzory. "Jsou tu samý dobrý lidi" - říká babička kousek od hranic s Polskem.
Dorazili vojáci s mobilními sprchami. Postavil se provizorní most. Odpoledne jsou funkční mobilní sprchy. Většině domů funguje elektřina. Voda stále neteče. Ta z cisterny se podobá vodě z potoka.

Středa 11.8.2010 - den čtvrtý

Rodiče se přes provizorní most mohli dostat do vesnice. Dobrý je, že se u strejdy a u celnice dá zaparkovat. Mimochodem, strejda musel vyhodit koplet celou podlahu ve spodním patře. Voda mu prosákla ze sklepa skrz, nábytek se musí taky zlikvidovat. Chjo. Kuchyň meli zařízenou asi rok. Je tu dost dobrovolníků, kteří v předchozích dnech pomáhali v jiných obcích. Přijeli psychologové. Voda z cisterny se konečně podobá pitné vodě. Babička už má co na sebe. Strejdovi přinesli boty. Sice o dvě čísla větší, ale hlavně, že mu přes nárt sedí.
Znovu se vynáší věci z chlívka a umývají se ve vodě se savem a prostředkem na nádobí. Zablácené talíře rozložené na zahradě snad oprší. Hafec věcí se ještě musí vyhodit. Je toho opravdu moc. Babičku se snažíme odlákat, abychom mohli vyhodit nepotřebné věci. Je to blbý, ale musí se to udělat, jinak se z toho tady zcvoknem.

Čtvrtek 12.8.2010 - den pátý

Dnes zůstávám doma. Včera večer jsem padla do postele s bolestí hlavy. Naštěstí jsem se z toho vyspala. Takže teď peru prádlo a boty, myju nádobí z večera, budu zužovat kostýmek do půjčovny a píšu tenhle článek. Do Heřmanic dnes vyrazila jen maminka s Toníkem. Martin musel domů.

A co je potřeba v Heřmanicích dnes? Stále se vyklízejí zahrady, trhají se podlahy. Jsou potřeba nějací lidé, kteří by roznášeli potraviny po domech. Majitelé domů jsou v některých případech už tak vyčerpaní, že na takové věci nedokážou myslet. Potřeba jsou vysoušeče, rychlovarné konvice, mikrovlnky, lednice, boty, pitná voda, potraviny, repelenty, sbírka na postižené povodněmi. Ne všichni měli své domy a domácnosti pojišteny.

Modlete se, sledujte zprávy a jakkoli pomozte. Předpověď počasí není pro následující víkend zrovna růžová.

Fotky dám na svůj profil ve větší velikosti a budu ještě doplňovat. Bratránek má plnej mobil i foťák, ale nefunguje jim v Heřmanicích internet.

Video s rozhovory zde.